Jalovec
Juniperus communis
Určení
- Jalovec obecný Juniperus communis L. · vysoká jistota, neověřeno
Názvy v hesle
- Juniperus communislat.
- Wachholderněm.
- borovičkalidové
Vyobrazení

Macháček · 1902list 7, obr. 8
Text hesla
Jalovec, lat. Juniperus communis, něm. Wachholder, na Slovácku boroviòaa. Jalovec obecný jest cypřišovitý z mládí keř, později, ve vyšším stáří, stromek až také 2 metry vysoký. Listy má vždy zelené, bodlavě špičaté, po třech v přeslenech postavené, květy jsou dvoudomé; plod jest černá, modře ojíněná bobule, která druhým rokem zraje. Roste na ladácb, vřesovištích a všude v lesích. Dokud nebyly známy moderní prostředky desinfekční, jako karbolová kyselina, jodoform a j. byla jalovcová větev jediným, obyčejným prostředkem, jímž se u nemocných čistilo ovzduší ; i ve veřejných nemocnicích bývalo zvykem, že denně ráno před větráním chodily opatrovnice s hořícími větvičkami po chodbách a odděleních a vykuřovaly takto veškeré místnosti. A dnes ještě se z venkova nosí do Prahy na trh košťata z jalovcových větviček, a prodávají se pro tentýž účel, k vykuřování. Dřevo jalovcové, na drobné kousky nakrájené, slouží k odvarům, jichž se užívá k podněcování úkonu ledvin, při zaraženém močení, při vodnatelnosti, při dně, jakož i při hostci, i při nakažlivé nemoci. Nejvíce přijdou však k upotřebení jalovčinky v nejrůznějším způsobu. Stejné se jich upotřebuje k zapuzení všelijakých výparů a zápachů jako keře, hodí se totiž několik zrnek jalovcových na rozpálenou plotnu nebo na žhavé uhlí. Podobným způsobem se jich užívá k nakuřování při ,růžia a otealých kloubech ; nechají se totiž na žhavém uhlí sbořeti a nad kouřem, při tom se vyvinujícím prostře se bud šátek, vata, nebo koudel, aby se pak nakouřené rychle přiložily na dotyčnou část těla a přiměřeně obvázaly. Hlavní účinek při tom pochází teplem. Jalovčinky konají dobré služby při chorobách ledvin a jater, při kamenu a písku. Thé je proti vodnatelnosti a čistí krev. Jalovčinky roztlučené se nakládají. Kneipp doporučoval pouhé jalovčinky v přirozeném tvaru ke kousání, 5—15 zrnek denně, proti nadýmáni žaludku a při nechuti, pro povzbuzení žalúdkové čin nosti, a vypuzení plynů ze žaludku. K tomu účelu se užívá s dobrým úspěchem 3—5 kapek jalovcového oleje v stejném poměru smíšeného s olejem kmínovým a feniklovým na kousku cukru. Stejný účinek vyvolá odvar jalovčinek se sladkým dřevem, v stejném poměru smíchaných, s přísadou anýzu v desetinném dílu. Dále se užívají vnitřně proti větrům, pro močení i pocení po lžičce 3—5krát denně povidla jalovcová, která se potřebují v kuchyni za přísadu do omáček k zvěřině. Pro napravení zcuchaného žaludku se užívá též pálenka jalovcová, která se pod jménem borovička vyrábí a prodává. I v líhu se roztlučené jalovčinky nasazují, k němuž se přidá kousek mýdla a natírají se tím zevně oteklé, a bolestivé klouby. Když se 2 díly roztlučených jalovčinek rozetrou se 4 díly vepřového sádla a žíněnou sítí procedí, tak dlouho ohřívají, až se šťáva odpaří, a pak s 1 dílem přirozeného vosku důkladně smíchají, tvoříme jalovcovou masť, kterou se potírají otekliny, nebo plyny nadmuté břicho. Vezme-li se místo vosku v stejném poměru ševcovská smůla, utvoří se masť, která se přikládá na různé opary kožní. Podobný účinek při kožních oparech se objevuje při natírání olejem jalovcovým s terpentinovým, v stejných částech smíchaným. I v hospodářství se užívá jalovce, a sice dávají se jalovčinky do ovsa pro koně, když dobře nežerou a netráví. Olej jalovcový budiž uschován ve tmě, protože na světle lehce houstne a usazuje pryskyřici. Jalovčinky, na slunci nebo na kamnech sušené, ztrácejí sílu, nejlépe se udržují při šťávě a vůni uzavřené. V obyčejích a pověrách dle „Rostlinstva11 vyškytá se hlavně šleháni a podkuřování jalovcem. V Čechách a Krajině šlehají se o svátcích velikonočních hoši pruty jalovcovými, dokud slabší strana neustoupí; v Krajině bývá vítěz s prutem jalovcovým obzvláště ctěn a vyznamenán. Jalovcovou větví šlehávali se i na den Mláďátek. Podnes šlehají se v Bavořícb, Frankách, Rakousích a jinde na den Mláďátek nebo na sv. Štěpána (26. prosince) pruty jalovcovými, což jmenují „pfeffern“. Podkuřováním jalovcovými zrnky zahánějí se nemoci (úrok, útok a j.) a dobytku se napomáhá; zvláště na nový měsíc podkuruje hospodář krávy jalovcem mužským, aby na sebe maso braly. Uskoci snášejí deset dní před sv. Janem hromady jalovce, zapalují je a skákají přes ně a držívají malé děti nad ohněm nakuřujíce je. To se-děje každé noci až 8 dní po sv. Janě; nejvíce však na večer svatojanský. Rusové vykuřují světnice v čas moru jalovcem, Jalovec jest též dobrým kořením pro vdání; dáváť národní píseň dívkám tuto radu: Natrhejte si — jalovečku, nastrkejte si ho — za hlavičku; já jsem to koření — taky mèla: hned jsem se do roka — pěkně vdala. Obr. 8. Jalovec, a) prášníkovité kvéty, b) pestíkovité květy, c) mladý plod, d) týž proříznutý.