Ibišek
Althaea officinalis
Určení
- Proskurník lékařský Althaea officinalis L. · vysoká jistota, neověřeno
Názvy v hesle
- proskurník lékařskýlidové
- Althaea officinalislat.
- Eibischněm.
- ajbišlidové
- hybišeklidové
Vyobrazení

Macháček · 1902list 10, obr. 14
Text hesla
Ibišek, proskurník lékařský, lat. Althaea officinalis, něm. Eibisch, lidově: ajbiš, hybišek. Jest rostlina slezovitá a platí o ní tytéž hlavní znaky, jaké byly podány u slezu. Z kořene mnoholetého, silného, dužnatého, vně nahnédlého, vnitř bílého, vyrůstá na metr vysoká, větevnatá, vnitř dření vyplněná lodyha. Lodyha, listy, kalich a plody jsou měkce plstité. . Kvete v červenci a srpnu. Pěstuje se v zahradách, vyžaduje půdu slanou, lehkou, hlubokou a přiměřeně vlhkou. V květnu vysejeme semeno na záhon, vzešlé rostliny se protrhují a pilně okopávají. Příštím rokem na jaře se přesazují do dobře vymrvené a vzdělané půdy ve vzdálenosti půlmetrové. Celá rostlina obsahuje bassorin a jest hojivou. Kořen rostliny dospělé vykopáváme na podzim aneb z jara, omyje se, oloupá a při 36° se suší. Lodyhy, listy a květy sušíme v červenci a srpnu. Pro lékárnu sbírá se kořen dvouletý. Kořen obsahuje hojně slizu. Nemá se však déle než čtvrt hodiny vařit, aby odvar nepříjemné chuti neměl. Odvaru z kořene užívá se proti kašli a neduhům prsním (katarrhu plicnímu) ; rovněž proti průjmu a úplavici, řezavce a močovému kamenu. — Na odvar berou se na př. dvě deka rozkrájeného kořene na půl litru vody, v níž nechá se asi 5 minut variti; vaří-li se déle, má nepříjemnou chuť. Proti pohlavní nemoci (tripru) pije se ibiškové thé několikráte za den. Tak zvané „prsní thé“ skládá se z 10 deka ibiškového listí, ze 3 deka kořenu ibiše, z 8 deka sladkého dřeva a trochu květu divizny, slezu, vlčího máku a badyanu (čínský anýz). Zevně dává se nať ibišková spařená za obkladek; změkčuje zatvrdliny. Kořínky, nať a listy dávají se do tak zvaných „pytlíčků“, jež přikládají se spařením zahřáté. Cukráři dělají ibišové bonbony proti kašli a lékárníci ibišové celtličky, těsto ibišové, které usnadňují kašlání, a pak žlutou masť ibišovou. — Mnozí vezmou stejným dílem slez, diviznu, bez a ibišek a tímto odvarem kloktají při zánětu krčním. Y lékárnách prodává se nať, kořen a prášek z něho i syrup, dále ibišové těsto a ibišová masť. Prášku užívá se jako spojiva k jiným lékům. Syrup přidává se do různých thé. Voda ze spařené natě bere se ke klystérům. Připravujeme li thé aneb nálev, bereme vodu horkou, ale nenecháme dlouho pařit a dokonce ne vařit, aby nenabyl lék nepříjemné chuti. Z té příčiny bereme často jen vodu studenou. Nejlepší návod ke každému ibišovému medikamentu obdržíme v lékárně. Obr. 14. Ibišek, a) Horní část rostliny, b) oddenek, c) semenník, d) tyčinka, e) blizna, f) kalich s kalíškem, g, h) plody, i, k) semena, ßostlina a plody zmenšené, blizna zvětšená.
Text z OCR Digitální knihovny, opravené jsou jen technické chyby rozpoznávání; znění zůstává původní.