Jitrocel kopinatý
Plantago lanceolata
Určení
- Jitrocel kopinatý Plantago lanceolata L. · vysoká jistota, neověřeno
Názvy v hesle
- Plantago lanceolatalat.
- Spitzwegerichněm.
- ranocellidové
- skorocellidové
- hadí jazýčeklidové
- psí jazýčeklidové
Vyobrazení

Macháček · 1902list 3, obr. 3
Text hesla
Jitrocel kopinatý, lat. Plantago lanceolata, něm. Spitzwegerich, lidově ranocel, skorocel, hadí jazýček, psí jazýček. Vedle jitrocele kopinatého jest ještě jitrocel větší a jitrocel prostřední, od obou těchto liší se jitrocel kopinatý tím, že má úzké a dlouhé listy a kratičké klasy. Jitrocel je vytrvalá bylina s oddenkem krátkým, z něhož vyrůstá růžice přízemních listův a několik stvolův až 2 decimetry vysokých. Na každém stvolu jest klásek, který se skládá z obojakých květů. Květy jsou prostinké, sestaveny v květenství klasovitém ; mají 4dílný kalich, 4klannou korunu se 4 daleko ze květů vyčnívajícími tyčinkami a s bliznou kartáčkcvitou, rovněž ze květů daleko vyčnívající. Pyl přenášen jest větrem. Aby poletující pyl jistě na místo svého určení se dostal, k tomu cíli vyčnívá značné ze kvétu kartáčkovitá blizna. Plod je 1—2 pouzdrá tobolka. Jitrocel roste všude na trávnících u cest a příkopů. Rostlinka prostá, která však rány rychle a jistě hojí. „Řekněte mi, babičko má, co že rány svírá, po čem člověk, těžce raněn, přece neumírá?“ „„Rány hojí otevřené na tom lidském těle, jenom čarodějná jarní šíáva z jitrocele.““ Neruda. Ze své vlastní zkušenosti, z útlého mládí mi zbylé, mohu dobře „hadíjazýček“ na otevřenou, ostrým předmětem způsobenou ránu doporučiti. Na radu své matičky vždy jsem rány od skla, hřebů, trnů a podobné, neb na prstech klopýtnutím o kámen povstalé, takto hojíval. Na břehu u Labe nalezl jsem si „hadíhojazýčka“ — úzkých lístečků jitrocele kopinatého, zašel jsem k Labi, vymyl důkladné ránu. Y prstech schumlal jsem lístečky „hadího jazýčka“ v kuličku, kterou jsem hnětl tak dlouho, až z ní zelená šťáva po kapkách dala se vytlačili. Kapičky z jitrocelových listů pouštěl jsem do rány. Štípalo to, až jsem bolestí hvízdal. Leč neustal jsem, až jsem měl všechen natrhaný jitrocel vymačkaný. Byla-li rána hlubší, nejrozemnutější lístečky vložil jsem do ní, a ostatní na bolavou nohu neb ruku kolem rány položil, zavázal pevně plátěným obvazem a běhal jsem dále. I větší rány do týdne byly zaceleny. Tolik ze své zkušenosti může pisatel jitroceli, jako svému dobrému příteli z mládí, dosvědčili. V „Rostlinstvu“ na str. 320 čteme o jitroceli: „Má prý 99 kořínkňv, z nichž každý pomáhá proti jedné z 99 zimnic. Jitrocel se zvaří, a nemocný vodu z něho vypije. Na otevřenou ránu přikládají listy jitrocelové anebo nakapou do ní šťávy z něho, což prý rychle zahojí. Šťávu tuto kapou též, trvám, do uší, když někoho bolí, nebo když nedoslýchá. Perger pokládá o jitroceli, že jeho listí chrání proti pichnutí včelímu a jeho šťáva prospívá churavým na prsa a ženám těhotným.“ Tolik uvádí prof. Primus Sobotka z prostonárodní lidové léčby. Uvedli jsme jen jako doklad, že lidu povšechně jitrocel jako hojivý lék jest znám. Tím nemyslíme, že lidové rady mají býti komu pravidlem.--------- Fři bolestech na prsou, při chrlení krve, krvotoku, zlaté žíle a úplavici, při bělotoku napomáhá bud šťáva z listů mačkaná, jíž 2 až 3 lžíce do Vs tru mléka se přidá, nebo připraví se nápoj na způsob thé z jitrocelových na vzduchu usušených listů. Jiný druh léku jitrocelového jest tento. Vezmou se na suchu sušené jitrocelové listy, polijí se čistým lihem a spaří se vařící vodou. Desetinu lihu a devět desetin vody. Vše nechá se den a noc státí a častěji se zamíchá, načež se plátýnkem procedí a mírné protlačí. Scezená kapalina smíchá se s roztlučeným kandysovým cukrem: 4 díly kapaliny a 6 dílů cukru. Směs se dobře v láhvi se širokým hrdlem uzavře a do chladného místa uloží. Lék tento béře se při kašli ráno a večer po lžičce. Jinak berou se prostě sušené listy a nakládají se do žitné kořalky nebo do čistého líhu. Nasycené lihoviny jitrocelem, „jitrocelový výtažek,“ užíváme pak bud nakapaný na cukr, neb výtažek nalejeme do horké, medem slazené vody, pijíce lék tento při bolestech na prsou, krvotoku, bělotoku, zimnici a dně. Také se radívá vymývati oči jitrocelovou vodou při zánětech očních, k tomu neradíme, ba před tím varujeme. Za to však radíme, aby každý zřekl se všech medikamentů, jichž by si sám z čehokoliv připravil, při oční nemoci. Jeť oko tak choulostivé ústrojí, že neradno bez rady rozumného, odborného lékaře, jakékoliv léčení oka podniknouti. Jen zkušený lékař odborník po důkladné prohlídce oka, může rozpoznati příčinu očního zánětu, neboť tato bývá rozmanitá a nemožno každý zánět oka hojiti týmže způsobem. Proto oko nechej každý na pokoji, a svěř je, když nemocno, jediné zkušenému a odbornému lékaři. Jitrocelovou vatu radí „Český Kneipp“ v č. 7 r. IX připravili takto: „Je-li náhodou léto, natrháme si čerstvý čistý jitrocel a s čerstvým máslem ho důkladně rozestřeme, na to získanou hmotu procedíme čistou plénkou a máme krásně zelenou mastičku jitrocelovou hotovu. Ale v zimě čerstvého šťavnatého jitrocele nemáme, leda jitrocel sušený. Vezměme tedy hodnou hrstku sušeného jitrocele, dáme ho ve vodě důkladně provariti, až se hodné vyvaří a představuje zelenou kalnou hustší vodičku, kterou dobře procedíme a necháme ještě variti. Do této vodičky namáčíme čistou bílou tak zv. Brunsovu vatu a v ruce ji pouze vymačkáme, pak ji zase v prstech načechráme rozprostřeme na čistý plech, nebo na tabuli skla, a zase ji sklem přikryjeme, a necháme ji tak usušiti. Usušená vata jest odvarem jitrocele prosáklá a může se pak užívati k pokrývání ran jako masť jitrocelová, musí se však vy- ?» měniti, kdykoliv ji nalezneme výpotkem, hnisem nebo krví znečištěnou. Mokvá-li rána nápadně, přiložíme vatu suchou, jinak ji před přikládáním na ránu do čisté vody krátce namočíme. Pod touto vatou nejenom rána se pěkně čistí, ale také čerstvé zrnění pravidelně se tvoři beze všeho předráždění rány nebo vředu. Obr. 3. Jitrocel kopinatý. 1 a 2 pupence květové, 3 květ úplný, 4 poi. květu, 5 prášníky, 6 plod.