Slez
Malva
Určení
- Sléz Malva L. · vysoká jistota, neověřeno
Názvy v hesle
- Malvalat.
- Käsepappelněm.
- syrečkylidové
- Pána Boha koláčkylidové
- ratáčkylidové
Vyobrazení

Macháček · 1902list 10, obr. 13
Text hesla
Slez, lat. Malva, něm. Käsepappel, lidově: syrečky, Pána Boha koláčky, ratáčky. U nás roste několik druhů slezu : slez lesní, slez okrouhlolistý, slez nizounký, slez zahradní neb římský, topolovka růžová a proskurník lékařský č. ibišek. Naše slezy jsou byliny a podkře s vřetenovitým, až metrovým kořenem, srstnaté a větevnaté lodyhy jejich jsou přímé neb plazivé. Listy mají střídavé, obyčejné dlanitožilné s palisty, pěti až sedmilaločné, také okrouhlé a po kraji zdobně vroubkované. Květy jsou dokonalé, pravidelné. Barva květu bývá bílá, bledě růžová, mamodrale růžová a červená. Květy mají pětiklaný kalich, pod nímž je ještě jeden kalichovitý obal ze tří lístků a pět nehetnatých lupenů korunních; týčinky jsou jednobratré, t. j. srostlé nitkami v trubičku. Semeník se skládá z četných pouzder, která tvoří bochánkovitý plod, který se rozpadá, když uzraje. Všechny slezy obsahují mnoho klovatiny : slizu rostlinného č. bassorinu, a proto slouží mnohé v lékařství. Slezy rostou u cest, v lesích a na rumištích, v zahradách pěstujeme slez zahradní, topolovku růžovou, slez černý a ibišek. Jako léku užíváme nejvíce: slez okrouhlolistý, zahradní a ibišek. Slez okrouhlolistý kvete od května do října a květy sbíráme v květnu, červnu, červenci a srpnu. Krásné červené kvéty slezu zahradního sbíráme pro sebe i pro lékárny s kalichem i bez kalichu v červenci a srpnu. Kvéty sbírají se před úplným rozvitím, z rána aneb večqr za suchého počasí. Rozestřené sušíme ve stínu. Listí slezové sbíráme v červnu a v červenci. Samotné květy slezové málokdy o sobě vaříme jako thè, ale mícháme k nim hlavně ibišek, o čemž podrobné pojednáme při ibišku. Tbé slezového květu a listí jest dobré při vodnatelnosti. Spařené listy užíváme jako obkladu při napaření a záhřevu boulí a vředů k snadnému jich uzrání. Thé samotného slezového květu prospívá při bolestech na prsou, zahlenováním povstalých, jakož i při bolestech v krku, při odchodu rymy. Také uši jím se naparují. O hojivosti slezu zmiňuje se prof. J. Rosický na 69. str. svého díla -»Kvétiny podzimní<i takto: „Úhledné slezy bývaly též i v lékařství váženy. Zvláště užívalo se sliznatých odvarů kořene jako změkčujícího a mírnícího prostředku proti prudkým bolestem a zápalům, pročež slez také slul „bylinou všech nemocí“ (herba omnimorbium). Plinius uvádí celý růženec nemocí, které touto zosobnělou mírností a měkkostí prý se hojí; všechny rány ostrými, špičatými nástroji způsobené, uštknutí vos a štírů, veškeré píchání, které s vnitřním aneb vnějším poraněním souvisí a pod., musí.před zázračnou léčivostí slezu ustoupiti. Dotčený spisovatel dokonce myslí, kdo denně vypije půl poháru léčivé šťávy slezové, že jest přede všemi nemocemi bezpečen. Slez byl povýšen též na „symbol dobrodiní“, poněvadž jest přítelem chudiny, kol jichž chatek zůstává ; mimo to hladového pocestného sytí, (plodními bochánky) nic škodlivého, hořkého a nepříjemného v sobě neskrývá a ku přípravě léčivých nápojův a obkladů slouží.“ Obr. 18. Slez. a) Větvička s květem (zmenš.), b) kalich s kalíškem z dola, b) plod s kalichem.