Pelyněk
Artemisia
Určení
- Pelyněk pravý Artemisia absinthium L. · střední jistota, neověřeno · Heslo míchá dva druhy: popis, užití a Wermuth patří pelyňku pravému (A. absinthium), jména černobejl a Černobýl, pověry o Černobýlu a obr. 15 („Artemisia vulgaris“) pelyňku černobýlu.
- Pelyněk černobýl Artemisia vulgaris L. · střední jistota, neověřeno · Heslo míchá dva druhy: popis, užití a Wermuth patří pelyňku pravému (A. absinthium), jména černobejl a Černobýl, pověry o Černobýlu a obr. 15 („Artemisia vulgaris“) pelyňku černobýlu.
Názvy v hesle
- Artemisialat.
- Wermuthněm.
- černobejllidové
- Černobýllidové
- pamětníčeklidové
- bylina sv. Janalidové
- pamatujčeklidové
- pelunlidové
- peluňkalidové
- pelyňkalidové
- nechrášelidové
- veliký stříbříklidové
Vyobrazení

Macháček · 1902list 11, obr. 15
Text hesla
Pelyněk, lat. Artemisia, něm. Wermuth, lidové: černobejl, Černobýl, pamětníček, bylina sv. Jana, pamatujček, pelun, peluůka, pelyňaa, nechráše, veliký stříbřík. Z vytrvalého kořene vyrůstá přímá, větevnatá lodyha; listy kořenové jsou třikráte, lodyhové dvakráte aneb jednou zpeřené, šedou plstí pokryté, nejhořejší listy jsou nedělené, kopinaté. Úborové kvéty stojí v bohatých latách. Strbouly má malé, kulaté, ježli huňatou, kvítky žluté. Kvete v červenci a v srpnu. Roste na skalnatých stráních, spokojí se s místem neúrodným, ale musí býti na výsluní. Paprsek skládá se z málo jazykových kvítků, v terči jsou květy náievkovité, pěticípé. Kvete v červenci a srpnu. Celá rostlina nevyniká zvláštní úhledností a snadno ji u cest přehlédneme. Nať zapáchá silně a chutná hořce. Ačkoliv ani zevnějškem, ani vůní pelyněk k sobě nepoutá, přece byly již různé druhy pelyňku za starodávna dobře známy, a to pro velikou moc a léčivost, kterou v ně lidé vkládali. O jménu jejich „Artemisia11 praví prof. Rosický, že dostalo prý se jim po bohyni „Artemis Ilithya', kteráž dle řeckého bájesloví skýtá ochranu a pomoc svou ženám v nej bolestnějších chvílích prostřednictvím pelyňků, z nichž některé byly proslaveny léčivostí v nemocech ženských. Všechny podobné vlastnosti léčivé byly původně přikládány jihoevropským druhům; později teprve přenesla se pověst tato i na pelyňky naše, zvláště na pelyněk obecný čili Černobýl a na pelyněk ladní, oba mají květy načervenalé a dosti často se vyskytují na svazích a při cestách. Pelyňku ostatně daří se všude na výslunní. Pelyněk sejeme, chceme-li týž pěstovati. Druhým rokem teprve kvete. Nať rostliny sbíráme, když rostlina kvete. Suší se jen slabší snítky a usušené se uschovávají na temných místech, v dobře uzavřených krabicích. Kořeny sbíráme v září a říjnu. Kneipp doporučuje pelyněk jako thé i jako prášek, protože podporuje trávení a odvádí větry ze žaludku. Také při chorobě jaterní prospívá dobře. Kapky při obtížích žaludečních mívej na cestách a vezmi 10—15 kapek na cukr. Dále prospívá pelyněk při nepravidelném měsíčném, hysterii, vodnatelnosti, horečce, chřipce, červech a žloutence. Pelyněk s medem je prý dobrým lékem na oči; ale zde radíme, co jsme již několikráte pravili, že pro oči jest jediné oční lékař. Žaludeční pelyňkové kapky a likér absinthový obdržíme již hotové s návodem. V lékárnách prodává se pelyněk sušený, pelyňkový výtažek, etherický olej a tinktura, Odvaru ze suché byliny pořídíme si, když chceme miti více hořkosti, nežli dá etherický olej. Bereme 10—20 gr. na 200—300 gr. vody. Zde však jest nutno, aby se voda řádně vařila. Odvaru užíváme za 3 hodiny až 2 lžíce, a to při vodnatelnosti, nezáživnosti, při bolestech žaludku, křečích a vrhnutí. Místo odvaru můžeme užívati denně 1 g-. výtažku aneb 15-20 kapek tinktury aneb 2 i 4 kapky etherického oleje. Spařená bylina s přísadou líhu aneb naložená bylina v líhu přikládá se při ranách a otoku úderem, nárazem aneb vymknutím z kloubů povstalých. Těm, kteří trpí slabým zažíváním, nechutí k jídlu a tlakem v žaludku, prospěje, když budou nositi na žaludku pytlíček, naplněný suchým pelyňkem, smíšeným bud melisou, aneb mátou. Pytlíček možno denně kolínskou vodou kropití. Při jaterních nemocech prospěje pelyňkový prášek, a to i dvakráte denně na špičku nože, bud do polévky, neb nápoje. Pelyňkový odvar, smíšený s octem, jest dobrý na klystéry při kolice, způsobené tasemnicí. Recept na pelyňkové žaludeční kipky. Do silné žitné kořalky ll/2 1. naložíme: 90 gr. pelyňkové natě, 30 gr. pomerančové kůry, 15 gr. puškvorce, 15 gr. hořcového koření a 8 gr. sKořiee. Občas láhví zatřepeme. Asi za 10 dní nasycenou lihovinu zcedíme. Těchto kapek možno užív&ti několikráte za den na kávovou lžičku. Dle „Rostlinstva“ jest pelyňku hořkost vynikající známkou; vše, co nemilého, odporného, přirovnává se k pelyňku. „Hořké jako pelyněk“, zní české pořekadlo, a slovinská píseň pronáší vzdech srdce sklíčeného : Peluňku, peluňku, hořká ty květino, tebou je mé srdce kolem obloženo. V krajinské písni odpovídá dcera nešťastně provdaná, když se ji matka táže, jak se má, s trpkou ironií: Dobře se mám, dobře, polituj mne, Bože! Y slzách se umývám, peluňkem utírám. Kdo pelyněk při sobě nosí, jest bezpečen od učarování a uhranutí, kdo si ho dá do střevíců, dostane chuť k jídlu. Rusové nosí 24. června celý den pelyněk pod pážím, aby se uchránili od „vražeskoj sily“, t. j. od všelikých kouzel a čárův, a Malorusové kladou si o letnicích, zvláště, když přenocují venku, pod hlavu pelyněk, aby k nim Rusalky neměly přístupu ; kladou jej i do oken a pod práh. V Podleší přikládají Rusíni mrtvým do rakve Černobýl a pelyněk, což prý za dob pohanských bývalo obyčejem. O Černobýlu zvláště praví se v „Rostlinstvu“: Večer před sv. Janem Křt., kdy příroda otvírá zdroje tajuplných sil svých a bujná mládež chystá se slaviti mystérie lásky pod širým nebem, v háji zeleném, v tu dobu nastává Černobýlu krátká, ale důležitá úloha. Mládenci i panny uvíjejí věnce z Černobýlu, a jakmile vzplanou ohně svatojanské, kladou si věnce na hlavu, opásají se Černobýlem, a podavše sobě po párech ruce, tančí kolem ohně a skákají přes šlehající plameny, soudíce z podařených aneb pochybených skokův o šťastném či nešťastném manželství. Chvílemi se zastaví, podívají se skrze věnec do ohně a kladou jej opět na hlavu, aby po celý rok jich nebolela ani hlava ani oči. Černobýl zapuzuje obludy, ruší kouzla, brání nemocem. Kdo jej má ve stavení, tomu nemůže zlý duch škoditi. Po slavnosti berou české dívky věnce sebou domů a kladou si je na noc pod hlavu; ve snách zjeví se jim budíucí manžel. Ráno pak ubírají se dívky vespolek k potoku a hodí rázem všecky věnce na vodu; či věnec piove napřed, ta se vdá nejdříve. V Krakovskú ozdobují večer před sv. Janem domy Černobýlem, podobně činí Mazuři a Podlešané. Také Malorusové zastrkují z venku, po chalupě, nejvíce u střechy, množství Černobýlu, aby zabránili přístup všelikým kouzlům a obludám. Vodou z vařeného Černobýlu sebraného na sv. Jana umývají se na Moravě krávy, když následkem učarování se jim mléko zastavilo. Malorusové vypravují o člověku, který se najedl kaše z uvařených hadův a rozuměl řeči zvířat i rostlin; jakmile však snědl kořen Černobýlu, zapomněl opět vše a nerozuměl ničemu. Proto Černobýl malorusky sluje „zabudki“. Prastará jest i pověra, že kdo nosí Černobýl při sobě, nezemdlí na cestě. Obr. 16. Pelyněk, a) Kvetoucí vršek, b) list (zmenš.), c) úbor.