Mateří douška
Thymus serpyllum
Určení
- Mateřídouška úzkolistá Thymus serpyllum L. · vysoká jistota, neověřeno
- Tymián obecný Thymus vulgaris L. · střední jistota, neověřeno · Oddíl „Douška vlaská neb tymián (Thymus vulgaris)“ je o tymiánu obecném.
Názvy v hesle
- Thymus serpyllumlat.
- Quendelkrautněm.
- chodeclidové
- žádovníklidové
Vyobrazení

Macháček · 1902list 5, obr. 5
Text hesla
Mateří douška, Thymus serpyllum, něm. Quendelkraut, lidově chodec, žádovník. Jest polokeř, má lodyhu prostřenou, listy čárkovité a eliptičné, tupé, celokrajné žláznotečkované; květy má nachové v strboulech neb hroznech. Jako rostlina pyskatá má kalich dvojpyský a korunu též dvojpyskou. Dvě delší a dvě kratší tyčinky mají červené prášníky, na konci čnélky jest dvojklanná červená blizna. Kvete v čtrvuu a v červenci, ve kterouž dobu se trhá a suší k uschování. Jako každou rostlinu, která obsahuje silici, aby z této na slunci neprchala, nutno ji sušiti ve stínu, a sušenou v dobře uzavřené nádobé uschovati. Vonná silice jest v celé rostlině, ve všech jejích částích, kterouž skromnou tuto rostlinku z daleka prozrazuje. — Lid náš velice miluje „Mateří doušku“, málo která stařenka v pole zajde, aby si keříček „doušky“ nevyhledala. Nejhledanéjší jest před svátkem „Božího Té'a,“ tehdy ji mnoho třeba na věnečky ke svěcení. Také na hrobech náš lid rád Mateří doušku mívá. Všechen lid slovanský k Mateří doušce lue něžně, proto ji také vesměs něžně pojmenoval: poi. macierza duszka, stsl. dušica, rus. matkina dúška, jihosl. materina dušica. Uvedeme zde, co praví se v „Rostlinstvu“ na str. ь76. a 277. o „Mateří doušce.“ „Skromničká to bylinka, tak skromničká, že sobě ani netroufá na palouk mezi hrdé družky své, ale osaměle na mezích podle cest a na suchých stráních líbeznou svoji vůni vjdychuje. A právě tato vůně činí nám ji tak milou, že jsme ji „mateří douškou“ t. j. matčinou duší nazvali. Vhodnějšího pojmenování věru nebylo lze pro ni nalézti. Jet trpělivá a snášelivá jako matka, takže čím více po ní šlapeš, tím silněji vůni vydává; jako matka dítky, tak ona chová na teplém výsluní drobné květy své, ustýlajíc jim na zemi lůžko hebounké; i na hrobech ráda se tulí, což zavdalo podnětu k poetické české pověsti, že jest to matka v kvítek proměněná : Zemřela matka a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly; i přicházely každičkého rána a matičku svou hledaly. I zželelo se matce milých dítek: duše její se vrátila a vtělila se v drobnolistý kvítek, jímž mohylu svou pokryla. K. J. Erben. Kromě toho má i jiné vzácné vlastnosti, jež dobře ocenil R. E. Jamot, an dí: Aby člověk smekal před mateří douškou jako před bezem! Či jste neslyšeli, jak vzácný lék je mateří douška? Koupají se v ní choré nohy ; ženy pijí odvar její; i proti žaludečním vadám prý pomáhá. A vedle toho čerstvě vařená mateří douška v mléce je prý mocnější než tříkrálová voda svěcená: rušit veškerá kouzla. K tomu jen dodáváme, že o sv. Janě před slunce východem trhanou mateří douškou podkuřují se stromy na štědrý den před východem slunce, aby jich ruda nespálila (t. j. déšť padající, když slunce svítí ) Poláci uschovávají věnce z mateří doušky o sv. Janě uvité a posvěcené a dávají je dobytku, když ochuraví, do nápoje. Y Solnohradsku zavěšují dívky věnce z mateří doušky před okna, aby za nimi nechodil čert v podobě švarného mládence. Konečně myslivci podkuřují se marinkou a mateří douškou, aby na honbě měli štěstí, a hospodyně podkuřují mateří douškou housátka, aby se dobře dařila. Jako léku užíváme odvaru mateří doušky při křečových obtížích žaludečních a bolestné čmýře. Také jím umývají se pohmožděniny. Oleje mateřídouškového užívá se při hostci a ochromě. Hlavuě však jest mateří douška výtečná do dětských koupelí. Slabounké, neduživé, chudokrevné, angl. nemocí stižené a krtičnaté dítky, také ony, které spálu aneb jinou těžkou nemoc přestály a jichž tělíčko nemoc úplně vysílila, tak že jen kostičky a kůžičku tílku ponechala, všechny takové dítky dobře jest za slunného jitra, dokud ještě rosa, na výsluní do mateří doušky usaditi, aby se silicí prsíčka nasytila a pak koupel z mateří doušky jest velice jim prospěšná. Dceruška pisatelova onemocněla ve druhém roce spálou, šest měsíců ji nemoc držela, slabounké tílko dívenky očihledě sílilo, jakmile do koupele mateří douška se počala přidávati. Douška vlaská neb tymián (Thymus vulgaris) Abychom dokázali, že i mnohý učený předsudek časem musívá ustoupili, podáváme zde doslova, co napsal professor Rosický o vlaské doušce (tymiánu) ve své knize „Květiny podzimní“ na str. 173.: „V zahradách kuchyňských pěstuje se též často tymián s korunami červenavými; vyniká vůní ještě silnější a přidává se jako koření k pokrmům masitým, jimž dodává lahodné příchuti, čině je zároveň trvanlivějšími. Teprve v novější době bylo objeveno, od čeho uchovávající moc tohoto starožitného konservujícího prostředku pochází ; jest to kafrovitý thymol, který v éterickém oleji tymiánu jest obsažen, a který hnití zabraňuje, neboť usmrcuje bakterie, které rozklad podporují.“ Obr. 6. Mateří douška, a) Keříček i s kořeny, b) koruna s tyčinkami, c) kalich, d) kalich s hora.