Heřmánek
Matricaria Chamomilla
Určení
- Heřmánek pravý Matricaria chamomilla L. · vysoká jistota, neověřeno
Názvy v hesle
- Matricaria Chamomillalat.
- die echte Kamilleněm.
- ormáneklidové
- koření matečnélidové
- koření mateřskélidové
- koření matkovélidové
- meruňkalidové
- řimbaba obecnálidové
- rmen vonnýlidové
Vyobrazení

Macháček · 1902list 8, obr. 10
Text hesla
Heřmánek, lat. Matricaria Chamomilla, něm. die echte Kamille, lidové: ormánek, koření matečné, mateřské, matkové, meruňka, řimbaba obecná, rmen vonný. Roste na polích a při cestách s kořenem jednoletým, s lodyhou 15 až 30 cm. vysokou, lysou a řídce listnatou, lístky má dvakráte zpeřené s ústy čárkovitými, homolitou dutou ježli, listeny střechovitě se kryjící, terčové květy jsou trubkovité, žluté, paprskové kvéty jsou jazykové, nazpět zahrnuté, bílé. Kvete od června do srpna. Pro lékárnu sbíráme květné úbory v Červnu a v červenci, když nejvíce vůni vydávají. Suší se jako každá rostlina vonná ve stínu, aby na výsluní vonnou sílu květ neztrácel. Suchý květ chováme v uzavřených plechových krabicích. Lodyha, listy i květenství s heřmánkem stejné mají různé druhy rmenu. Lid zaměňuje povíce jméno heřmánek za rmen, což není správné, neboť jen rmen vonný, to jest heřmánek sám, jest rostlinou s příjemnou vůní, kdežto rmen psí nevoní, ač jest od heřmánku pravého téměř k nerozeznání, a jedinou viditelnou známku rozdílu shledáme rozříznuvše úbory obou shora: úbor heřmánku má lůžko duté a úbor rmenu dření v/plněné. Vedle rmenu psího jest ještě rmen polní a smradlavý, rmen ruský, rmen horní, rmen rakouský a rmen barvířský, jehož úbory jsou celé citronovité žluté a užívá ae jich v v barvířství. Ačkoliv celá rostlina heřmánku jest vonná, jako léku užívá se však jen květu, jednak že hojnost si ho snadno nasbírati můžeme, jednak že v květech nejvíce silice se nalézá. Květu od dávných dob užívá se svařeného jako thé, abychom se potili. Známý jest účinek heřmánku při ženských křečích děložních a jiných od ústrojů pohlavních pocházejících i při bolestné čmýře. Také bolesti a křeče žaludeční a střevní thé z heřmánku umírňuje, jakož i při dusivém kašli, chorobě průdušnic, při návalu krve do hlavy, při zachlazení dobře účinkuje. Odvar heřmánkový připravuje se jen spařením květu vařící vodou, ale ne vařením téhož ve vodě. V lékárnách prodávají květy, prášek květu, vodu, výtažea, olej a tinkturu. Vody ze spařeného květu, vedle již uvedených případů, užíváme ještě jako kloktadla při zánětu dásní, k vymývání očí, ku klystéru, ve kterémž případě přidává se u dětí trošek oleje u dospělých něco octa. Návod při tinktuře a oleji sdělí vždy na dotaz každému v lékárně. Při kolice účinkují dobře vedle pití odvaru, když přikládáme na život obklady máčené v horkém odvaru heřmánkovém, což ostatně nevadí i při jiných bolestech, křečí povstalých. Také při bolestech rheumatických a hostci obklady tyto prospějí. Umývati odvarem heřmánku žlázy, otoky a přikládati zmíněné obklady jest též prospéšno, neboť utišíme bolesti a otoky i žlázy se změkčí a rozeženou. Nečisté hnisající vředy odvarem vymývejme a práškem zasýpejme. Lepší ještě obkladů jsou pytlíčky naplněné heřmánkovým květem, které budf za sucha, bud pařené, přikládejme při kolice povstalé žlučovými kaménky. Kdykoliv ať obklady, ať pytlíček heřmánkový přikládáme, není na škodu také thé heřmánkové piti. Květ dáváme do koupele třeba po půl až celý kilogram na koupel. Množství se řídí dle stáří pro koho se koupel připravuje. Olej heřmánkový vtírá se do kůže při křečích smíchaný s jiným některým olejem. Máme-li při stavení místo, které ani jako pole, ani zahrady nevzděláváme, zasejme na podzim tam semeno heřmánkové, v červnu a v červenci za suchých slunečních dnů setrhejme květ, na vzdušném, stinném místě usušme a prodejme týž v lékárnách, tím i z místa, které jinak by ladem leželo, užitek miti budeme. Heřmánek dle „Rostlinstva“ zasvěcen jest lásce. Maloruské dívky kopají heřmánek, aby jím učarovaly mládencům, jak svědčí píseň : Na horu ! nakopat si heřmánku °ji bylinko heřmánku, nač mi tebe vykopati, když neumím čarovati? Podhrniž křídla pod sebe, aby ti bylo těžko beze mne 1 Česká pak mládež hádává z Jevětu heřmánkového o svém budoucím manželu: otrhávajíce lístek po lístku říkají: „panna, vdova, baba,“ aneb: „mládek, vdovec, dědek.“ Na slovenskú říkají bílým květům heřmánku „králíky“ a mládež zase z bílých lístků také hádá a o výsledku své sudby si prozpěvuje: Králíky, králíky! vy bielé králíky! chodte se povedať ty mojej mamiky, že sem už sto kvetom lístky obtrhala, a vždy „budem jeho“ odpověd zostala. Na sv. Jana Křt. přinášejí na Slovensku pro každého v domě „králík'; čí do rána zvadne, ten umře do roka. Obr. 10. Heřmánek, a) hořejší část rostliny, b) zákrov s ježlí, c) proříznutý úbor.