Bez černý
Sambucus nigra L.
Určení
- Bez černý Sambucus nigra L. · vysoká jistota, neověřeno
- Bez chebdí Sambucus ebulus L. · střední jistota, neověřeno · Odstavec „Bez chebd neb chebdí…“ je o bezu chebdí (Sambucus ebulus).
Názvy v hesle
- Sambucus nigra L.lat.
- Hollunderněm.
- bzinalidové
- bezovilidové
- chebzlidové
Vyobrazení

Macháček · 1902list 14, obr. 20
Text hesla
Bez černý, lat Sambucus nigra L., něm. Hollunder, lidové: bzina, bezovi, chebz Známým keřem, který roste na vlhkých stinných místech a rumovištích jest bez černý. Jako strom nedosahuje velké výšky Dřevo jest měkké a slabší větve obsahují silnou duši, která vyznamenává se tím, že se velmi snadno zelektrisuje a slouží proto k různým fysikálním pokusům při elektřině vzbuzené třením. Listy jsou hojné a velké, zpeřené, 3—7 četné, špičatě vejčité a vroubkované. Květy jsou o složitých plochých vrcholcích, žlutavé bílé a vonné. Kvete v červnu a v červenci. Plody jsou červenavé černé bobule — všude u nás zvané „bezinky,“ z nichž v chudších krajinách vaří si povidla na dolky, do buchet i na koláče. Květy sbíráme, jakmile bez rozkvete, za teplých slunečných dnů. zbavíme je stopek. Suší se ve stínu a sušené v neprodušných nádobách užavřeme. Bobule sbíráme za tvrdá dokud nezměkly, v srpnu a září, načež je sušíme, neb na povidla vaříme. Povidlům těmto lid říká dryák. Kůry a listy používáme pokud jsou čerstvé. Čerstvý květ míchá se do pokrmů, zvláště do těch, které se z vejce připravují. Všeobecně jest známa co chutný příkrm .„kosmatice.“ Utrhnou se celé květy, ponoří do roztlučených vajec, obalí se moukou a pekou na másle. Thé z bezového kvétu jest nejobyčejnějším prostředkem, abychom se potili. Toto thé jest také výborným kloktadlem při nemocech krčních a když jsou mandle zapáleny. Velice se také doporučuje při bolestech a nemocech ušních vlažným odvarem bezového kvétu uši skleněnou stříkačkou vystřikovati. Odvar tento jest také zdravý při bolestech na prsou rýmou povstalých a při chřipce Dobré jest dávati toto thé piti dětem při osýpce, spalničkách a drobných neštovicích. Květy suché s květem heřmánkovým a kafrem v pytlíčku přikládají se buď zahřáté za sucha, neb spařené na otoky žláz, při pakostnici a hostci. Užíváme-li odvaru z listů neb z kůry nutno jest užívati mírně, neboť by mohl se dostaviti silný průjem a dávení. Odvar z 8—10 rozkrájených listů, as 10 minut ve čtvrt litru vody vařených, čistí krev, žene na pot a užívá se proti vodnatelnosti. Odvar zevní kůry bezové žene na moč, odvar vnitřní vrstvy kůry bezové působí průjem a dávení. Zelená kúra mladých výhonků přikládá se jako čerstvé listy na spáleniny, aby mírnily bolesti. Květy namočené ve víně neb octě mírní bolesti hlavy a přivádí spánek. Odvar bezového květu stává se účinnějším přísadou citrónové šťávy, neb araku. Jako výborné kloktadlo jest odvar bezového květu v mléce při zánětu hltanu a při počátcích záškrtu. Bezové květy svaříme s čistým vepřovým sádlem, protlačíme řídkým plátnem, načež obdržíme dobrou masť na různé boláky. Bezinky s cukrem na sklenici vody rozmíchané vyměšují moč, což dobře doporučiti těm, kteří mnoho sedí. Kaše z čerstvých bobulí žeue na pot a utišuje i největší bolesti ušní. Při užívání jest se chrániti větších dávek, neboť by přivodily průjem. Proti prudkému průjmu působí za to sušené bobule. Bez chebd neb chebdí liší se od černého tím, že má lodyhu zelinnou a květy uvnitř bílé, vně červené. Květův a plodův „chebdinek“ užívá se též co domácího léku, neboť ženou silně na pot. Chebdí jest bylina mnoholetá, tvoří malé keře na pokraji lesů, v pasekách a lesních stráních. Kvete v červenci a v srpnu. Dle lidového podání severních národů, přebývají pod bezem zlí bůžkové. V „Rostlinstvu“ str. 190. a 191. čteme: Víra v tyto bftžky bývala kdys rozšířena po celém severu evropském. Staří Litvané, Prusové a Rusové véřili, že pod bezem bydlí zemský bůh Puškaitis, jemuž tam hospodářové donášeli oběti (chléb, vejce, pivo a p.) prosíce, aby poslal služebné svoje Markopoly (zemské bůžky) a Parstuky (trpaslíky s výší prstu, šotky) by do stodol jim nanesli obilí. Památka boha toho zachovala se do nedávna na Podleší, kdež oběti jmenované pod b zový keř se nosívaly; ba podnes tam sedlák nechává růsti bez na zahradě a bojí se ho vykopati, domnívaje se, že pod ním nejraději sídlí ďábel. Dle souvékých zpráv Lukáše Davida báli se staří Prusové znečistiti zemi pod keřem bezovým, aby jim neviditelný host pod ním sedící oči nezmrzačil ; kdo by spálil keř, připravil by jej o bydlo. Též Dánové věří, že v bezu bydlí duch Hyldemoer, jejž odprošují, kdykoliv hodlají s keře něco utrhnouti. Huculové domnívají se, že v keři bezovém přebývá Lído či Díduch. Nejspíše bývala podobná pověra též u Slovákův ; aspoň podnes nazývají mužíka z bezové duše, do něhož na jednom konci zabodnut cvoček, a jenž hozen byv na stůl pokaždé na hlavičku se postaví (to na cvoček), Pikulíkem. České dívky vycházejí o štědrém večeru k bezovému keři a třesouce jím říkají: Třesu, třesu bez ozvi se mi pes, kde můj milý dnes; důkazem to, že také Čechové sobě myslili buď bez jako osobu, anebo že v něm sídlí nějaký šotek vševědoucí. Obr. 20. Bez černý, a) kvetoucí ratolest, b) plody (zmenšené), c) kvét, d) květ bez koruny, e) tyčinky, f) semeno v podélném řezu (zvětšené).
Použití podle herbáře
- Květ (mast): „Bezové květy svaříme s čistým vepřovým sádlem, protlačíme řídkým plátnem, načež obdržíme dobrou masť na různé boláky.“
- Plod (povidla): „z nichž v chudších krajinách vaří si povidla na dolky, do buchet i na koláče“
- List (odvar): „čistí krev, žene na pot a užívá se proti vodnatelnosti“
- Kůra (odvar): „Odvar zevní kůry bezové žene na moč“
- Dřevo: „slouží proto k různým fysikálním pokusům při elektřině vzbuzené třením“
Historické léčebné údaje jsou citace pramene, ne doporučení. Nepoužívejte je k léčbě.