Prha chlumní
Arnica montana
Určení
- Prha arnika Arnica montana L. · vysoká jistota, neověřeno
Názvy v hesle
- Arnica montanalat.
- Wohlverleiněm.
- matonicelidové
- smetanicelidové
- andělský tranklidové
- šlakové kořenílidové
Vyobrazení

Macháček · 1902list 2, obr. 2
Text hesla
Prha chlumní, lat. Arnica montana, něm. Woblverlei, lidově matonice, smetanice, andělský trank, šlakové koření. Prha chlumní jest rostlina víceletá s vytrvalým kořenem. Lodyha jest oblá, silná a chloupky porostlá, až půl metru vysoká, téměř bezlistá, jen jeden neb dva páry přisedlých podlouhlo kopinatých listů mívá a nahoře bývá vidlicovitě rozvětvena. U oddenku na zemi jest růžicovitě rozložen chumáč listů 2 I pŕízenm/ch, podlouhle opak vejčitých a pýřitých, hned od kořene na lodyze vstříčně umístěných. Na konci lod)hy bývají jeden až tři veliké, pomerančově žluté, paprskovité květy. Übor květový má dva listeny. Prha jest rostlina složnokvětá. Paprsek tvoří květy jazykovité, střed čili terč úboru jsou květy trubkovité. Oboje květy prhy jsou žluté. Kvete v červnu a v červenci, kdy také trhá se květ k potřebě. Prha roste na horských lukách a stráních, jí podobná jest kozí brada a oman (latin.Inula); při sbírání kvétů neb i celých rostlin jest potřeba arniku od obou jmenovaných rozlišovat!. Prhy sbíráme celou rostlinu, kořen, lodyhu s listím jakož i květy, abychom ji rozkrájenou do líhu naložili a líh silicí a tříslovinou arnikovou prosycený jako tinktury léčivé užívali. Nejčastěji užívá se tinktury na rány vnější, pohmožděním, neb ostrým nástrojem povstalé, jakož na otoky vyvrtnutím neb vymknutím vzešlé, při krevních podlitinách a spáleninách. Úd poraněný vždy dříve ve vlahé vodě řádně vykoupáme a umyjeme a není-li rána otevřená, tedy rozředěnou tinkturou potřeme. (Do litru vody dává se až 30 kapek tinktury.) Při ranách otevřených a spáleninách se plátno, cupanina, neb vata v tinktuře namočí a na čistě vymytou ránu vloží. Této tinktury možno užiti při kloubovém i svalovém rheumatismu k občasnému natírání nemocného údu v přestávkách as dvouhodinových. Taktéž třeme po dlouhé chůzi nohy, po namáhavé práci ruce i páteř, rozředěnou tinkturou. Při bolestech dásní a kotlavých zubů vyplachujeme si směsí '/4 litru vody a 10 kapek tinktury ústa. Při chrapotu povstalém namáhavým a dlouhým mluvením, užíváme rozředěné směsi jako kloktadla. \ Při nemocech očních a vnitřních není radno, abychom sami bez rady lékaře léčivou moc prhy na sobě neb někom jiném zkoušeli, neboť častou a silnou dávkou mohli bychom si spíše ublížiti, než ulehčiti. Prha jest známá a roste po celých Čechách a Moravě, zvláště v krajinách hornatých. Kořen prhy, který obsahuje mnohem více třísloviny než lodyha, sbíráme v březnu, v dubnu, v srpnu, v září a říjnu. „Český Kneipp“ na str. 55 roč. IV. prhu takto chválí: „Zlatá arnika — v pravdě zlatém nelze ji zaplatili; tresť arniková hojí rány, neocenitelná tam, kde těžké stalo se poranění. V klášteře ve Worišhofenu byla služka, která nešťastnou náhodou šlápla na ostrou kosu; rána byla převeliká, ztráta krve byla ohromná. Dělnici zavázali ránu jak uměli a přivedli domů a to hned k faráři Kneippovi, který právě tehdy mnoho arnikou se zabýval. Pan farář učinil tu první pokus s arnikou; vodou arnikovou nohu vymyl, zraněné části srovnal, plátnem, namočeným v tinktuře arnikové, celou nohu až ke kotníkům ne přílišně ovázal. Večer necítila služka bolestí žádných : na zaobalené plátno nalita opět tinktura arniková, by rána před vzduchem chráněna byla. Služka spala klidně a čtyřikrát denně polito ovazadlo arnikou. V krátkém čase noha se zahojila, a zbyl toliko červený proužek, kam kosa zajela. Lékař prohlásil, že žíly všecky byly přeťaty, a nikdy by byl nemyslil, že noha může opět srůsti. Sláva arnice.“ Dobré naučení, kterak prcbu sušiti a užívati, čteme ve článku „Arnika“, na str. 187 č. 12. roč. VIII. „Českého Kneippa“ : Když se chce arnika sušit, jest dobře rozprostřít každý květ zvláště na čistý bílý papír, který položíme mezi vnitřním zimním a vnějším letním oknem na straně, kde slunce nesvítí, musí totiž uschnout ve stínu vanoucím vzduchem a ne praživým jasem slunce. Usušená arnika se dobře uschovává v sklenicích zabroušenými zátkami zavřených nebo v plechových krabičkách pevně uzavíraných; pak se nakládá do líhu trochu ovadnutá kytice, jak květ tak i lístky a nechá se v láhvi nějaký čas zrovna na slunci stát, až po několika nedělích se líh neb kořalka sleje s těch zbytků z byliny. Sušené arniky se užívá k nálevům a sice nejen jako domácího prostředku, nýbrž i v lékárně dle příkazu lékařského všude v případech ubývající čivosti, klesající činnosti srdeční nebo umdlévající síly životní jako prostředku osvěžujícího a oživujícího; nesmí, alespoň nemá se užívati bez příkazu lékařského, poněvadž v případě nepříhodném by mohla se také způsobit nenapravitelná škoda na zdraví. Jest proto dobře miti takového prostředku v čas nutné potřeby doma po ruce, ale před upotřebením má předcházeli porada nebo příkaz lékařský. V líhu nebo v kořalce naložená arnika se užívá vnitrně po 10—80 kapkách na cukru nebo ve vodě a sice při mdlobách, při těžkostech, porušeným trávením žaludku vyvolaných. — Při této poznámce nelze nepřipomenouti před časem v denních listech uveřejněnou nešťastnou příhodu, kde jistá osoba následkem užívání arnikových kapek zemřela a — sice jak pitva dokázala, žalúdkovými vředy, jež byly způsobeny ostrou sžiravostí lihových kapek arnikových. Zvláštnost nápadná byla při té události, že tatáž osoba tytéž kapky už kolikráte užívala bez zhoubných následků; to však zcela jasně se vysvětlí úvahou, že kapky stálým prcháním líhu čím dále, tím silnějšími a ostřejšími se stávaly, až nabyly úplné koncentrace nebo zhutnění až do sžíravosti. Pročež z té připomínky vezměme si ponaučení, že máme lihové kapky jednak uschovávali v lahvičkách s neproniknutelnou zátkou, aby líh tak brzy neprchal a ubývá-li ho přece, máme častěji dolévali napřed kořalkou, vodou rozředěným lihem a později jen vodou. Zevně se užívá arniky na čerstvé rány, na pohmožděniny k natírání při různých bolestech; ale také už se častěji přihodilo, že neopatrným zevnějším užíváním pouhé tinktury nebo lihové třešti arnikové bylo způsobeno povážlivé pohoršení rány, nebo nesnesitelné bolení všelijakých oparů kožních arnikou teprv vyvolaných, protože bylo mazání příliš ostré. Protož jest radno i při zevnějším užívání arnikové tinktury vždy přilévati vody raději více, obzvláště při obkladech arnikových. Obr. 2. Prha chlumní.