Kopřiva
Urtica
Určení
- Kopřiva dvoudomá Urtica dioica L. · střední jistota, neověřeno · Heslo uvádí jen rod; popisuje kopřivu velikou s dvoudomými květy, obr. 11 je Urtica dioica.
Názvy v hesle
- Urticalat.
- Brenn-Nesselněm.
- kopřiva kropiválidové
- kopřiva prhlaválidové
- prhlinkalidové
- žahavkalidové
- žíhavkalidové
Vyobrazení

Macháček · 1902list 9, obr. 11
Text hesla
Kopřiva, lat. Urtica, něm. Brenn-Nessel, lidově: kopřiva kropivá, prhlavá, prhlinka, žahavka, žíhavka. Kopřiva veliká jest bylina mnoholetá, má plazivý oddenek a přímou často i přes metr vysokou čtyřhrannou lodyhu, listy vstříčné, zakončité, srdčitovejčité, hrubě pilované, kvéty dvoudomé. Listy i lodyha jsou posázeny žahavými chlupy s křehkou špičkou, která při dotknutí snadno vnikne do kůže, ulomí, se a ze žihadla prýští se pak palčivá šťáva do rány. Kvete v červnu až do září. Květy nemají barevné koruny, ale pouze neúhledné okvětí. Plody jsou velmi malé černé nažky. Kopřivě daří se dobře v rumovišti. Roste u plotů, mrvišť, miluje půdu hlubokou a dobře vyhnojenou. Jako léku užívá se vytlačené šťávy, suchých listův a lodyhy a suchého neb čerstvého kořene, jakož i semene. Kneipp ve své lékárně připomíná: Thé z listí čistí krev; odvar z kořene prospívá proti zahlenování prsou, plic, kašli, bělotoku a vodnatelnosti. Kdo má asthma (záduchu) neb rheumatismus, může si kopřivami posekat prsa a záda. Kdo močí krev, pij šťávu z kopřivy; při krvácení z nosu šůupej (vtahuj) do nosu šťávu tu. Máš-li málo vlasů (pleš), usuš kopřivy, rozkraj, nacpi do láhve, polej vinným octem a nech státi několik neděl. Pak slij to, a umývej si hlavu vždy večer a ráno; mimo to namaž si jednou týdně hlavu olejem. Kdo má na těle ošklivou vyrážku, jez knedlíky z kopřiv a čerstvé kopřivy spařené pojídej se špenátem. Viz str. 28. seš. 2. roč. VI. „Čes. Kneippa.“ Semena rozemletého na prášek užívati doporučuje se při běhavce, úplavici a dýchavičnosti a to 2 až 4kráte za den malou kávovou lžičku. Mladé výhonky lodyh rozsekané, s otrubami smíšené, jsou potravou housatům. Mladé listí, zvláště žahavek, rozsekané, dávají se místo zeleniny do polévky, V díle prof. Jos. Rosického podzimní* na str. 188. vedle rad z pověr vzešlých JČteme : »Více oprávnění má Tabernaemontova rada, aby se užívalo kopřiv ku zdánlivé smrti : pokud tělo kopřivami šlehané červená, není Člověk mrtev. Také užívalo se za starodávna kopřiv k tomu, aby šleháním se vrátil život do údů ochromených nebo odumírajících. Tak jako u příbuzného konopí, nalézají se i v lodyhách kopřiv pevná vlákna; proto hotovila se již za starých dob z nich pevná příze a látky, jak již Nestorius v r. 980 poznamenal. Později tato výroba poklesla, až teprv v novější době začíná se pozornost obraceti k těmto zanedbaným rostlinám, aby z nich učinila užitečné byliny hospodářské. Mnohem lépe se však k tomu hodí kopřiva čínská a japonská, ježto poskytují mnohem více pevného lýka. Jako však dobrý a osvědčený prostředek, při kterémž hlavně působí kyselina podobná mravenčí, jest thé ze suchých neb čerstvých kopřiv medem slazené při všelikých bolestech a nemocech krčních. Kde v rodině máte malé děti, mějte suché kopřivy v pytlíčku na půdě vždy v zásobě, aby z nich thé medem sladěné ihned při počátku bolesti v krku další nemoci předešlo. Hlavní známkou kopřivy jest palčivost a na tuto Mattioli vtipné naráží, když praví, že jest tak snadno k poznání, že ji nelze ani v úplné tmě a naprosté slepotě nepoznati. Kopřiva jest rostlina nemilovaná a již chůvy před ní varují slovem „pálí !« Tato palčivost je také vlastností kopřivy nejvýznačnější a ostatní zastiňuje, činíc z ní symbol všeho nemilého, odporného a protivného. U Slovanů kopřiva ve velké přízni není. Y „Rostlinstvu“ o ní čteme : V písni hercegovské dívka vyšívajíc šáteček přemítá, kdo jej asi bude nositi; kdyby věděla, že mladý junák, vyšila by do něho rúži s bazalkou a do jeho cípů své oči černé a svoje srdéčko ; avšak pěje dále, kdybjch znala můj šátečku zlatý, že tě bude starý junák trhat, vyšila bych kopřivy a trní, na okolku ovady a včely, na prostředku jedovatou zmiji, by jej uštkla, jak se šátku dotkne. Holeč. Herc. 87. V kopřivu proměnila se dle podání maloruského zlá sestra, a v písni srbské, vyrostla kopřiva z krve zlé švekruše. Rusové sbírají kopřivu večer před sv. Janem a kladou ji za okna i na prahy domovní, aby zabránili přístup čarodějnicím, běsům i všem zlým duchům. A na některých místech nahazují Malorusové hromadu kopřiv na místo svatojanského ohně. U Bélorusů vyskytuje se následující obřad, jehož významu na ten čas vyložili nelze: když v rusadelní týden dívky uvily věnce a na znamení přátelství prsteny sobě zaměnily, posadí se nejstarší žena na zem s otýpkou kopřiv, uvázanou na provaze a dělá, jakoby předla a pak usnula. Děvčata tancují kolem ní ruku v ruce. Najednou žena vyskočí co nejvíce může, dělá všelijaké posuňky a šlehá děvčata kopřivami po rukou. V okolí slánském vycházejí děvečky večer před 1. májem nasbírat kopřiv, načež v každém domě zasadivše po jedné kopřivě do opálky pískem naplněné, na níž zavěšena jest cedulka s jménem hospodyně, postaví opálku do sklepa ; tam ji nechají Mo rána a 1. máje před slunce východem jdou se podívat na kopřivu : zvadla-li, jest to znamení, že hospodyně umře do roka. Slovinci říkají, že „do kopřivy neuhodí“, pročež mezi Murou a Dravou pálívají při bouřce kopřivy, a kdo prý nasbírá kopřiv na zelený čtvrtek a zastrká je pod střechu, ochrání dům svůj před udeřením hromovým.“ Obr. 11. Kopřiva dvoudomá. a) rostlina prašná, b) rostlina pestíková, c) kvét prášný, d) poupě květu prašného, e) kvét peetikový.