Cvikla
Beta vulgaris
Určení
- Řepa obecná Beta vulgaris L. · vysoká jistota, neověřeno
Názvy v hesle
- cvikálidové
- buráklidové
- cukrovkalidové
- kvakalidové
- Beta vulgarislat.
- Runkelrübeněm.
- Mangoldněm.
Vyobrazení

Ježek · 1914Tab. XXI, obr. 87
Text hesla
Cvikla (cviká, burák, cukrovka, kvaka, Beta vulgaris, Runkelrübe, Mangold) má lodyhu hranatou, nahoře větevnatou, až přes metr vysokou, kořenové listy veliké, dlouhořapíkaté, vejčité; hořejší listy jsou vejčito-podlouhlé, nejhořejší kopinaté. Kvete od července do září a pěstuje se hojně v několika odrůdách. Dle barvy kořene a nati je cvikla b í 1 á, žlutá a červená. Poslední (červená řípa) nakládá se vařená do octa, k němuž přidává se fenykl, na koláčky rozkrájený křen, trochu soli a 2 kousky cukru, aby se zmírnila ostrost octa. Červená řípa jídá se k masu. Z tlustého kořene bílé a žluté řípy či cvikly dobývá se cukr; odtud slove cukrovka. Ž cukrovky vyrobil první cukr berlínsky lučebník Marggraf r. 1747. Po vytlačení cukru z buráku zbývající řízky jsou dobrou pící pro hovězí dobytek. — Šťávu cviklovou pijí proti žloutence a jde-li o hojnější vyměšování moče. Proti znění a hučení v uších kape se také šťáva cviklová do ucha. Čerstvé listy přikládají se na rozjedlé vředy. Odvarem listů omývají hlavu proti lupům a hnidům. I oznobené nohy odvarem tím se napařují. T. XXII. 87.
Text z OCR Digitální knihovny, opravené jsou jen technické chyby rozpoznávání; znění zůstává původní.