Aloe
Určení
- Aloe Aloe L. · střední jistota, neověřeno · „Aloe“ je i latinské jméno rodu; droga (šťáva z listů) pochází z více druhů, proto jen rod.
Názvy v hesle
- aleuslidové
- patikalidové
- smola rajskálidové
- klejopryskyřice alooválidové
Vyobrazení

Ježek · 1914Tab. II, obr. 5
Text hesla
Aloe (aleus, patika, smola rajská, klejopryskyřice aloová) má trubkovité okvětí, listy dlouhé, masité, jež obsahují hořkou šťávu pryskyřicovitou, v lékárnách užívanou. Roste v Africe, Americe a jižní Evropě; u nás pěstuje se za okny v květináčích nebo ve sklenníku. Listy se naříznou a kapající šťáva se chytá do nádobky. Do obchodu přichází již odpařená, jako tuhá hmota temné barvy, páchnoucí jako myrrha nebo šafrán, chuti nepříjemně hořké. Aloe má silně projímavé vlastnosti a účinkujíc hlavně na tlusté střevo, přivodí již po několika hodinách stolici; proto bývá zpravidla součástí mnohých tajných léků pročišťujících. Ale není radno bráti příliš často prášek aloový, vařený jako thé pro stolici, jelikož účinkuje prudce, čímž ústrojí zažívací a střeva ochabují. Zejména škodí lidem krevnatým, při zánětech, zlaté žíle, zánětu ledvin, při měsíčném a v těhotenství. Měl-li někdo zakalené oči, udělal mu farář Kneipp vodičku na oči hned; dal do vařící vody trochu prášku aloe, řekl pacientu, aby to nechal vychladnouti a pak vymýval si vodičkou tou oči 2 3krát za den. Na hnisavé rány ji rovněž přikládal v namočeném plátenku. Nechtěl-li se zlý vřed dlouho zahojiti, posypal jej Kneipp silnou vrstvou aloového prášku a ovázal plátenkem. Kdo špatně tráví, udělá si kapky, když do čistého líhu, nebo samožitné kořalky dá hodně prášku aloového, nechá to po několik dní ustátí a pak sleje a na cukr 6—8 kapek užívá. Z aloe připravují také víno a švédskou životní essenci a j. v. Tab. II. 5.
Text z OCR Digitální knihovny, opravené jsou jen technické chyby rozpoznávání; znění zůstává původní.