Máta peprná
Mentha piperita
Určení
- Máta peprná Mentha ×piperita L. · vysoká jistota, neověřeno
Názvy v hesle
- Mentha piperitalat.
- balšámlidové
- máta pepřoválidové
- koření větrovélidové
Vyobrazení

Dlouhý · 1923Tab. 27, obr. 2
Text hesla
Máta peprná. Mentha piperita L. (Tab. 27). Jména lidová: balšám, máta pepřová, koření větrové. th Popis. Vytrvalá bylina se čtyřhrannou, roztroušeně, zvláště na hranách chlupatou lodyhou, '":—*/ m vysokou. Podlouhlé až kopinaté listy jsou žlaznaté, ostře pilovité, na líci tmavozelené a lysé, na rubu na žilách tuhými chloupky porostlé. Lichopřesleny květů tvoří klas dole řídký, nahoře hustší. Rozvíjejí Se v červenci a srpnu. Pětizubý kalich jest p 118: na okraji řasnatý; tmavofialová koruna vyniká z kalicha jen čtyřdílným okraiem, iehož laloky isou na venek ohnuté; nejširší horní lalok jest vykrojený. Čtyři tyčinky jsou skoro stejně dlouhé; dvojklanná čnělka vyčnívá daleko z květu; vejčité tvrdky jsou hnědavé. Celá rostlina silně a příjemně voní. Jí podobná jest máta kadeřavá (Mentha crispa) s listy hluboce pilovitými a svraštělými. Stanoviště. Roste místy v příkopech a na březích; pěstuje "Se v zahradách, kde snadno zdivočuje. Pěstování. Vyžaduje výslunné polohy a zkypřené půdy. Neilépe jest množiti ji dělením starších trsů. Záhy z jara vysazují se sazenice na vzdálenost 10 cm, načež se pilně okopává a pleje. Koncem června žne se poprvé, na podzim podruhé; nať suší se ve stínu a uschovává v plechových kra- ' bicích. —»Upotřebení. Listí mátové obsahuje silici (olej) mátovou, -která v různých chorobách zažívacích ústrojů a nervstva jeví příznivé účinky. Užívá se nejčastěji odvaru nebo nálevu (200 g na 2—3 špetky listů) ráno a večer po koflíku. Podporuje trávení, tiší křeče, zapuzuje nadýmání a dávení, -o odstraňuje špatnou chuť a zápach z úst. Thé s octem po- | žíváno po kávových lžičkách staví chrlení krve; thé mátové se Šalvějí a pelyňkem pomáhá od lišeje. : Mátová čili větrová voda, již v lékárnách připravují, po lžicích užívána pomáhá při slabém trávení, větrech, rheumatické horečce; také se jí upotřebuje ke koupelím a obkladům. Oleje mátového užívá se po 1—2 kapkách; líhu mátového po 10—15 kapkách na cukr a 3—4krát denně v podobných případech. Ku povzbuzení chuti při slabém žaludku, větrech a lehčích záchvatech křečí dobře poslouží pokroutky mátové čili vě- : trové, připravované z cukru a silice mátové. Při nechutenství po silném průjmu doporučuje se lék připravený ze 180 g vody mátové, 4 g vodnaté tinktury rebarborové, 7 g salmiaku a 16 g syrupu z kůry pomerančové. Ke klystérům a obkladům hodí se aromatický ocet, jehož L E nabudeme, uložíme-li do litru octa po 25 g listí mátového, | : rozmarynového a šalvějového, po 5 g kořene andělikovéhc "a cicvarového a 5 g hřebíčků. Čerstvé listí mátové přiložeňé na čelo tiší bolení hlavy. K témuž účelu připravuje se ze silice (oleje) mátové menthol, kterýmž nebo jehož líhovým roztokem natíráme čelo a spánky při migréně.
Text z OCR Digitální knihovny, opravené jsou jen technické chyby rozpoznávání; znění zůstává původní.