Kmín obecný
Carum carvi
Určení
- Kmín kořenný Carum carvi L. · vysoká jistota, neověřeno
Názvy v hesle
- Carum carvilat.
Vyobrazení

Dlouhý · 1923Tab. 21, obr. 2 
Dlouhý · 1923s. 81
Text hesla
Kmín obecný. Carum carvi L. (Tab. 21.) Popis. Z dvouletého vřetenovitého kořene vyrůstají v prvním roce jen přízemní listy a teprve ve druhém roce dutá, hned od dolejška větevnatá, rýhovaná lodyha 50—150 cm vysoká. Dolní listy jsou řapíkaté, horní přisedavé, všechny maií : nmadmuté pochvy k jsou dvakráte zpeřené s lístky čárkovitě peřenodílnými, jejichž nejdotejší úkrojky jsou na hlavním žebru křížem postaveny. Květy jsou bílé nebo slabě narůžovělé a sestaveny. v složeném okolíku o 8—10 nestejných paprscích, kdežto h.. A | Kapraď samčí. E okolíčky mají 10 až 15 stopek. Obaly a často i obalíčky k scházejí nebo se skládají z 1—3 štětinovitých lístků. Květy mají velmi nepatrný kalich, 5 na konci zahnutých korunních P NY 14 ze 1 Z a : f Sl ť s (2 VR B Po št eA m Vés. ' p. ot L MLÝ UdA | Ste k : : M DA NEZ? $ : M : PX WA m | : K or toda j jen Í v | 112 | E Kmin obecný ve plátků, mezi nimiž je vrostlo 5 tyčinek. Kvete v květnu a červnu. Z podkvětého semenníku vytvoří se 4—5 mm dlouhá - „dvojnažka, se stran smačklá, s málo vyniklými žebry. Nažky - Dlouhý, Léčivé rostliny, 5. vyd. obsahují ' hojně silice, která jim dodává známé vůně i chuti. Stanoviště. Roste hojně na lukách, u vod a příkopů a p. Pěstování. Daří se v hluboké lehčí půdě a v teplé poloze. Přímé hnojení stájní mrvou mu neslouží. Neilépe se daří po hnojené okopanině. Na pole seje se v řádcích 30—40 cm vzdálených do rostliny ochranné, nejlépe ječmene, řepky, směsky nebo hrachu, po jejíž sklizni se okope a na vzdálenost 12 cm protrhá. V zahradě vyseje se na záhon, odkud se na podzim přesazuje. V tom případě seje se do řádků 20—25 cm vzdálených a pilně se pleje a okopává. V červenci a srpnu se přesazuje do řádků 30—40 cm a do vzdálenosti 12 cm. Na podzim prvého roku se nať požne, na jaře druhého roku se záhy okopá. Když většina semen zhnědla, žne se kmín nejlépe z rána srpem, váže se hned do otýpek a staví do kapliček. Když řádně uschl, sváží se na vozech plachtami vyložených a mlátí se. Vymlácený se na sýpce nebo půdě pilně přehazuje a když dobře vyschl, čistí se. Kořeny ponechané na poli poskytnou i třetího roku ještě výnos, ovšem jen asi poloviční, než v prvém roce, kdy s ha sklidí se 12 až 25 hl semene po 40—50 kg a 30 g natě, která jest výbornou pící. Upotřebení. Silice kmínová posiluje žaludek, povzbuzuje trávení, zapuzuje větry a podněcuje vyměšování mléka. Upotřebuje se jí vnitř i vně. Vnitřně užívá se prášku semen po */:—1 g dva- až třikrát denně nebo nálevu z 2—5 g semen na 2 koflíky vody. Oleje (silice) kmínové přidává se (2—4 kapky na koflík) do heřmánkového, mátového nebo melisového thé, jež pomáhá při křečích a bolestech větry způsobených. Dětem dává se za tím účelem kmínová voda. © Vně upotřebuje se oleje nebo líhu kmínového k natírání -života při kolice větrové, načež se život flanelem obalí. © pryskyřice, terpentinu, kadidla a silice kmínové připraaa ni přikládá. Upotřebení kmínu jako koření a k výrobě kmín- - ky jest známo.