Čekanka obecná
Cichorium intybus
Určení
- Čekanka obecná Cichorium intybus L. · vysoká jistota, neověřeno
Názvy v hesle
- Cichorium intybuslat.
- čakaneklidové
- sv. Petra kořenílidové
Vyobrazení
Text hesla
Čekanka obecná. Cichorium intybus L. (Tab. 42). Jména lidová: čakanek, sv. Petra koření. Popis. Čekanka má dlouhý rozvětvený mnoholetý oddenek, proniknutý hořkou mléčnou šťávou. Rýhovaná '—-1 m vysoká lodyha jest hned od spodu odstále větevnatá a má | řídké kopinaté, chobotnatě zubaté a poloobiímavé listy. U země rozkládá se růžice kracovitě dělených listů, které však brzy usýchají. V úžlabí lodyžných listů rozvíjejí se od července do září jasně modré úbory květní po 1—3 sesta- | vené. Zvenčí má každý úbor dvojitý zákrov: vnější z 5, vnitřní z 8 lístků, žláznatými chloupky porostlých.. Jednotlivý kvítek má jazykovitou, na konci čtyřzubou korunu, z jejíž trubky vyčnívá 5 tyčinek, prašníky srostlých, a dlouhá čnělka na konci dvoidílná a obloukovitě zahnutá. Kalich jest | velmi nepatrný a lemuje horní část podkvětého semenníka, ze kterého se vytvoří nažka s pěti žebry a kratinkým věncem kališním. Úbory květní rozevírají se přes den na krátko, dle počasí dříve či později. Stanoviště. Roste planě na loukách, úhorech, mezích, rumištích, u cest, na průhonech. Pěstování. Jelikož kořen čekanky slouží k výrobě náhražek kávových (cikorie), pěstuje se v některých kraiinách na polích, a jest pěstování to dosti výnosné, ježto se s ha sklízí 120 až 130 d čerstvých kořenů, které se buď hned do továren odvážejí neb ve zvláštních sušárnách suší, čímž * původní váhy ubude. Čekanka daří se nejlépe v hlubokých, hlinitých nebo hlinitopísčitých půdách, které se na podzim hluboko zořou a pohnojí. Koncem dubna neb počátkem května vysévá se buď na plno nebo do řádků na 30 až 35 cm vzdálených. Půda se před setbou uválí, a vyseté semeno buď rýhovaným válcem zaroví nebo se dá dětmi zašlapati. Čekanka obecná. A rostlina, B zákrovy: eZ vnější, vnZ na A vnitřní porostlý žlaznatými chloupky, Vzešlé rostlinky pro- C jeden květ: C koruna, Kalich, Se- trháme na vzdálenost menník, AN: blizna, D Nažka 20—25 cm, pilně okop s korunkou. — (V pravo dole tyčinka), páváme a při setbě řádkové posléze mělce zemí přihrneme. Nat, listy a květy sklízejí Se v červnu a červenci; kořen vykopává se nebo vo úzkými rýči dobývá po dešti v září nebo dubnu. Na tomtéž pozemku může se čekanka při náležitém ošetřování pěstovati i několik let bez nové setby, ježto i z kusů kořenů, které v zemi zůstaly, nově vyrůstá. Upotřebení. Čekanka byla již ve starém věku dobře známa a poskytovala starým Řekům a Římanům svými mladými listy výbornou zeleninu. Nyní slouží hlavně k výrobě kávové náhražky (cikorie). Očištěné, rozkrájené, máčené a opět sušené kořeny praží se na hnědo a pak rozemílaií. Léčivé účinky čekanky isou také ode dávna známé a osvědčují se zvláště při zahlenování žaludku, stavění se krve v játrách a slezině, žloutence, chorobách ledvinových, při hypochondrii, zahlenování prsou i počasných chorobách kožních. V těchto případech upotřebuje se buď šťávy vylisované z čerstvého kořene, jíž přidáme 3—4 lžíce do koflíku mléka nebo polévky, buď odvaru ze sušeného kořene (30—50 g kořene na litr vody), jehož pijeme po 3—4 dny a večer koflík. Šťáva ze žvýkaného kořene vypuzuje škrkavky; k tomu účelu se připravuje cukrovaný kořen čekankový. Horkou vodou spařené listy a květy slouží k obkladům při chorobách žaludečních a na bolestivé záněty. Vodnatý odvar květů doporučuje se za vodičku na bolavé a slabé oči. Výtažek z natě do kořalky naložené slouží k natírání seslabených částí těla.

