Borovice lesní
Pinus silvestris
Určení
- Borovice lesní Pinus sylvestris L. · vysoká jistota, neověřeno
Názvy v hesle
- Pinus silvestrislat.
- borlidové
- sosnalidové
- chvojlidové
Vyobrazení

Dlouhý · 1923s. 19
Text hesla
Borovice lesní. Pinus silvestris L. Jména lidová: bor, sosna, chvoj:. Popis. Borovice jest 40—50 m vysoký strom s kořeny široce rozloženými a hluboko do země zapuštěnými. Rozkla- Borovice lesní. ditě větevnatý kmen má šedohnědou rozpukanou kůru, kdežto kůra mladších větví jest červenožlutá a slupuje se : v malých šupinách. Úzké, 4—5 cm dlouhé, vždy zelené listí | zove se jehličí, jest nasivělé a vždy po dvou v malé pošvičce spojeno. Neúhledné, jednodomé květy rozvíjejí se v dubnu a květnu. Prašníkové tvoří žluté iehnědy sestavené po 2—-3 na dolní části mladších výhonků, kdežto červené jehnědy květů pestíkových jsou po 1—2 na konci takových výhonků. Z těchto jehněd vyvinou se kuželovitě vejčité a dolů sehnuté šišky, které jsou v prvém roce červenavé, ve druhém zelené a dužnaté, teprve koncem 2. roku šupiný dřevnatí a jsou ztlustlým 4hranným štítkem zakončeny. Za každou šupinou jsou 2 semena, dlouhým, blánitým křídlem opatřená, která v březnu zpod odchlíplých šupin vypadávají, načež vyprázdněná šiška ještě skoro celý rok na stromě zůstává. Všecky části borovice jsou proniknuty terpentinovým balsámem, který z puklin kmene neb úmyslně poraněných míst vytéká, na vzduchu v terpentin houstne a posléze v pryskyřici čili smůlu tuhne. Stanoviště. Tvoří rozlehlé lesy — hory — po celé Evropě až k 70" severní zeměpisné šířky. Ve střední a severní Evropě rozkládají se lesy borové v rovinách, v jižní Evropě však na horách, a to až do výše 1800 metrů. Pěstování. Borovice spokojí se chudou i písčitou půdou, je-li dosti hluboká a není-li pod ní skalnatý spodek. Neilépe daří se v lehké hlinité půdě. Mokra nemiluje. Pěstuje se sama nebo spolu se smrkem, iedlí, modřínem nebo bukem. Mladá borovička nesnese stínu. Nejbujněji roste mezi 40. a 60. rokem a bývá až 300 let stará. Vykacuje se ve stáří 100—120 let a to jen v zimě. Výnos s ha činí průměrně ve 1M letech 470 m* dřeva. Upotřebení. Užitek borovice jest mnohonásobný. Dřeva upotřebuje se hlavně ke stavbám a za palivo; méně hodí se ku pracem stolařským. Kůra slouží za tříslo, spadalé iehličí za stelivo, šišky k topení. Tavením a čištěním přirozené pryskyřice nabude se bílé čili burgundské smůly; destilací přirozené pryskyřice s vodou připravuje se silice terpentinová, zvaná obyčeině olej terpentinový. Zbytkem při tom jest známá kalafuna. Suchou destilací dřeva vzniká dehet, jenž zavařen dá černou smůlu. Z kouře, jenž se vytvořuje spalováním silně pryskyřnatého dřeva borového nebo kořenů, usazuje se kopt. Z čerstvého jehličí připravuje se máčením a vařením lesní vlna. i Z R salesiánů V lékařství upotřebuje se hlavně mladých výhonků, pylu květního, pryskyřice, terpentinu, silice terpentinové a lesní vlny. Míadých výhonků upotřebuje se k sílivým koupelím, které se zvláště při rheumatismu a dně, křečích, bledničce, krtičnatosti a i. doporučují. Ve 2—3 litrech vody vaří se 1—1'/> kg mladých výhonků nebo jehličí borového a odvar Vleje se do lázně 27" R teplé, ve které nemá nemocný zůstati déle než půl hodiny. Zprvu užívá se odvaru slabšího, později silnějšího. Z jarních výhonků, ještě hnědými šupinami pokrytých, připravují v lékárnách timnkturu proti rheumatismu a dně. "Také při chorobách plicních doporučuje se užívati této tinktury po 20—40 kapkách několikráte denně. Extrakt z jehličí připravený jest výborným prostředkem k osvěžení vzduchu v příbytcích, zvláště v pokojích, kde dlí nemocní. Několik kapek na teplou vodu nakapaných rychle se vypaří a naplní vzduch příjemnou lesní vůní. Téhož účinku docílíme, navlhčíme-li extraktem kousky pijavého papíru nebo rozprášíme-li jej do vzduchu přístrojkem rozprašovacím, jakého se upotřebuje na voňavky. Také může se extraktu toho přidávati do lázní místo dříve zmíněného odvaru mladých výhonků. Pylu květního, kterého vytvořují květy borové tolik, že někdy deštěm bývá ze vzduchu splachován na zemi a pokrývaje ji žlutým práškem zavdal podnět k pověře o pršící síře, upotřebuje se jako prášku plavuňového, tedy zvláště i k zasypávání opruzených míst. Sbírá se brzy po rozkvětu tak, že se květy prašníkové vytřásají nad papírem. Z pryskyřice a terpentinu dělaií se náplasti a masti. Náplast terpentinová přikládá se zvláště na rány, které chceme podnítiti ke hnisání, na spáleniny, omrzliny, otekliny, zastaralé rheumatické bolesti. Prášku kalafunového, pokropeného líhem, užívá se ke stavení krve vytékající z poraněného místa. Smolou vykuřuje se při katarhu dýchacích ústrojů. Lesní vlnou obkládají se choré části: těla zvláště při rheumatismu a hostci. Nejdůležitějším léčivem, iehož nám borovice poskytuje, jest silice terpentinová, ovšem čištěná, jak ji v lékárnách lze koupiti. Zvenčí vtírá se do kůže při některých chorobách, na př. do stehen a do krajiny měchýře močového při zánětu tohoto, při bolestech rheumatických. Výborně hodí se k vymývání spáleniny způsobené fosforem, tedy na př. odlétnuvší hlavičkou sirky. Vnitř užívá se jí jako účinného prostředku při otravě fosforem. Když bylo způsobeno dávení buď lehtáním v hltanu buď nějakým davidlem (srv. str. 16), podávejime nemocnému buď každou čtvrthodinu 10—20 kapek čisté silice terpentinové, buď každou půlhodinu 12 kapek směsi stejných dílů terpentinové silice a Hoffmanských kapek, oboje v ovesném slizu, který připravíme, vaříme-li zrní ovesné ve vodě až rozpuká, načež zcezenou kapalinu zavaříme do hustoty oleje. Při žlučových kaméncích předepisují lékaři směs 10 g čisté silice terpentinové a 15 g étheru, jíž nemocný užije ráno dávku 2 g, t. i. asi půl kávové lžičky. Také od tasemnice a škrkavek terpentinová silice pomáhá a bývá jí v tom případě užito ku přípravě klystérů. Při katarhu průdušnice doporučuje se vdychovati páry silice terpentinové. Na horkou vodu dáme několik kapek silice terpentinové, pak přiklopíme nádobu papírovou nálevkou, jejíž utrženým koncem vdychujeme vystupující páry siličné.